Sulfatace akumulátoru

Největším nepřítelem olověných akumulátorů z hlediska jejich degradace je takzvaná sulfatace elektrod neboli tvorba síranu olovnatého na mřížkách elektrod. Síran olovnatý se tvoří na mřížkách elektrod zejména při hlubokém vybíjení. Jemně zrnité krystalky síranu olovnatého se časem postupně zvětšují, neboť se síran přednostně váže na již vzniklé krystaly. Při tvorbě této krystalické hmoty se tedy zmenšuje aktivní plocha elektrod, což má za následek snížení kapacity akumulátoru. Příznakem akumulátoru zasaženého sulfatací je zhoršený proces nabíjení. Při nabíjení nedojde k redukci síranu olovnatého, ale začne se spíše masivně vyvíjet vodík na záporné elektrodě a tím dojde předčasnému plynování akumulátoru. Sulfatace elektrod vede také k mechanickému zatěžování článků. Časem díky nadměrné zátěži dojde kpostupnému oddělování aktivních ploch spolu se sulfátem olova a k nenávratnému poškození článků. Sulfát olova je poměrně měkký materiál, který odpadává z desek velmi snadno a začne se usazovat ve formě kalu na dně nádoby akumulátoru. Tento kal může v krajním případě způsobit i zkrat mezi mřížkami. Kromě výše zmíněných projevů sulfatace, dochází také k zvětšování vnitřního odporu akumulátoru, což má za následek zmenšení maximálního proudu dostupného z akumulátoru. Krystaly síranu olovnatého jsou schopny utvořit na plochách mřížek izolační vrstvu, která snižuje kapacitu akumulátoru.